Tvorba Štěpána Mikulenky osciluje mezi mytologií, literárními aluzemi a kritickým komentářem současnosti. Opakujícím se motivem v jeho díle jsou postavy či celé situace vržené do jakési dystopické verze světa, kde lidská rozpínavost nabyla konce a z lovené zvěře se stávají lovci. Tyto absurdní nebo paradoxní situace jsou záchytnými body ve světě zmítajícím se v chaosu.

Umělec čerpá inspiraci nejen z mytologie a folkloru, ale rovněž z literatury, která prostupuje jeho tvorbou jako hluboký narativní pramen. Odkazy na antickou tragédii v podobě lovce Aktaióna, ale i klasickou literaturu, jako je Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova v podobě portrétů postav z této knihy, ukazují na autorovu širokou kulturní erudici a schopnost vytvářet komplexní, mnohovrstevné obrazy světa, který se nachází na hranici snů a historie.

Mimo jeho výtvarnou tvorbu se Mikulenka věnuje psaní básní, textů a občasné kurátorské činnosti.