Lívia Mezovská (*1985) se ve své tvorbě věnuje především technice risografie a sítotisku, většinou v kombinaci s digitálními obrazy, které tiskne na různé povrchy, jako je hrubé plátno a plátno malované akrylem. Její práce se vyznačuje hlubokým propojením přírody, času a pohybu a odhaluje tak prvky vesmírného a věčného, které jsou zraku běžného smrtelníka skryty. Květiny se v jejím podání stávají nositely příběhů o růstu, úpadku a znovuzrození, mezitím co série věnované krajinám, ptactvu či kamenům představují pohled na věčnost skrze to, co tu bylo dávno před námi.